hlava

 
23.11.2016 Pozvánka na vernisáž: Výročí sto let od narození keramika Jana Kutálka

Utíká to. Je to už třicet let, co Jan Kutálek opustil   svůj atelier týden po vernisáži   úspěšné  výstavy k sedmdesátinám v Kramářově galerii. Během toho týdne se prodala skoro všechna sluníčka i pár „panáků“, jak jim trochu neuctivě říkal. 


Když jsme před výstavou namítali, jestli je rozumné dát k prodeji všechno, říkal :„Udělám si další a lepší“…Začal zrovna dělat figurky se základním tvarem válce, říkal jim Pozdníčci....Ale bylo opravdu pozdě, už se k tomu nedostal. 
 
Bude to tedy v roce 17 zrovna sto let, co se narodil. A dvojité výročí si přímo říká o pořádnou oslavu.
 
Není snadné udržet zájem lidí o  umělce, byť by byl ve své době velmi známý a žádaný. Nám se to snad podařilo – skoro každých pět let jsme se snažili udělat aspoň menší výstavu. Zájem lidí a zápisy v knize návštěv nás vždycky přesvědčily, že ty nervy a spousta práce za to stojí. Poslední roky to už bylo snadné – díky zámku Linhartovy a kastelánovi Jardovi Hrubému nemusí být panáci většinu času v krabicích a laskavý humor jejich tvůrce může potěšit spoustu návštěvníků zámku. Vodníci Devoda, Decinka, Žbrďol nebo Kverka, plivníci Dzžgroš, Oukej, Držpalec, Matinoha nebo Lezeprcek baví nejen děti, ale i dospělé. Jazyková fantazie  jejich názvů dala vznik dokonce i seriózní studiii v Ústavu pro jazyk český – díky tomu se ji taky řada zachovala, protože názvy odešly i s panákem ke svým majitelům a už se nikdy nezopakovaly.. Na výstavě si na své  přijdou i ti, kteří mají rádi svět cirkusu, historii, literaturu nebo lidové zvyky. 
 
Kdo se v keramice a v glazurách jen trochu vyzná, ocení, jak je  Jan Kutálek dokázal míchat a  překrývat. Je to totiž skoro alchymie – a taky spousta let pokusů i omylů. Rozpité glazury na sluníčkách nebo keramický obraz – třeba dokonale vystínovaný portrét Francoise Villona- vyžadovaly nejen obrovské znalosti, ale i představivost – glazury před vypálením totiž vypadají úplně jinak, trochu jako cukrářské polevy. Nevím o nikom, kdo by to dneska uměl. 
 
Sto let, to je několik generací. Jsem vděčná, že dílo Jana Kutálka přežilo a  věřím, že v době, která vůbec není jednoduchá, přinese návštěvníkům připravených akcí radost a úsměv na tváře. 
 
Začneme slavit v prosinci – 2.12. v 18 hodin zahájíme výstavu na MÚ v Suchdole  u Prahy (potrvá do 20.1.2017), v létě nejen že obměníme expozici na zámku Linhartovy, ale vytáhneme na světlo i to, co nikdy vystaveno nebylo a co já sama mám moc ráda – totiž kresby, návrhy a studie, které si Jan Kutálek často maloval na kousky papíru při snídani nebo při cigaretě během dne, než mu jeho bratr Gabriel  dal na stůl dostatečné množství malých čtvrtek a pokreslené je  odnesl dřív, než je tchán stačil vyhodit. Tak se zachovaly třeba náčrty několika různých plivníků nebo sluníček, které všechny vycházejí ze stejného tvaru. Tvarová bohatost je neuvěřitelná .A na konec roku 17 je připravena větší výstava v centru Prahy. Bude trvat tři měsíce Snad by měl Jan Kutálek radost.    
 
                                                                              Dana Kutálková